Aktuality

Utajená rizika a falešný obchod se zdravím

Téma, 19. 2. 2021
Tváří se jako léky, které spasí naše zdraví. Jsou ale vitaminové tablety a doplňky stravy, za něž ročně utratíme kolem 10 miliard korun, skutečně nezbytnou součástí životosprávy, nebo jde jen o výnosný byznys výrobců, kteří těží ze strachu z nemocí a z lidské touhy po věčném zdraví? Profesor MUDr. ŠTĚPÁN SVAČINA (68), DrSc., MBA, emeritní přednosta III. interní kliniky 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, říká: „Normální člověk vitaminové tablety nepotřebuje, jedinou výjimkou je vitamin D.“ Proč je podle něj hořčík zneužívaným minerálem, preparát schovávající se za vysoký obsah „céčka“ neúčinný a prodeje vitaminů pro diabetiky neetické? Proč naopak chválí vitamin D? A kde se vůbec vzala potřeba vitaminy vyrábět?
 
Nespočet článků už se pokusil zpochybnit zdravotní přínos vitaminů a potravinových doplňků. Přesto si je lidé stále kupují. Proč myslíte, že jim věří?
Řekl bych, že v tom hraje roli důvěra v lékárny, jež jsou v očích pacienta vědeckými institucemi. Když ten samý lékárník, který lidem vydává léky na recept, tedy s prokázaným účinkem, nabízí potravinové doplňky či vitaminy, vzbuzuje to v lidech pocit důvěry. Typickým příkladem jsou vitaminy pro diabetiky. Ve všech evropských i amerických doporučeních a odborných knihách je napsáno, že člověk s diabetem (cukrovkou, pozn. red.) nemá užívat vitaminy, protože to nemá smysl. O žádném takovém preparátu nelze tvrdit, že snižuje hladinu krevního cukru. Diabetes je tak rozšířená a častá nemoc, že je kolem ní už praktickyvšechno probádané. To, žebynějaký potravinový doplněk mohl být stejně účinný nebo účinnější než dnes používané léky, je vyloučeno. Taková přírodní látka skutečně neexistuje. Přesto jsou někteří lékárníci schopní je pacientům s cukrovkounabízet.Tojezméhopohledu neetické. Ale nechci to házet jen na lékárny. Svou roli hrají i média a reklama v nich. Firmy, které tyto přípravky vyrábějí, hodně vydělávají, takže si ji mohou dovolit. Přitom reklama na léky je v Evropě zakázaná.
 
Což je podle vás špatně?
Je to zcela zastaralý názor. Evropský pacient je poslední zákazník oddělený od pravdivé reklamy. Přitom dneska stačí na příslušných webových stránkách odkliknout, že jste zdravotnický pracovník, a o daném léku se dozvíte úplně všechno. Proč zakazovat reklamu na něco, co má vědecký základ? Jsem přesvědčený, že její povolení by zlikvidovalo konkurenci, která zneužívá monopolního postavení potravinových doplňků v reklamách. Regulace léků je neskutečně složitá, takže přípravek, který tímto procesem projde, je skutečně objektivně zhodnocený. U potravinových doplňků nic podobného neexistuje (testuje se jen zdravotní nezávadnost, nikoliv jejich zdravotní prospěšnost, pozn. red.), přesto jejich výrobci využívají všech marketingových prostředků, aby je lidem prodali. Z rukou lékaře, lékárníka nebo nějakého odborníka na výživu to působí o to věrohodněji. Nedávno jsem například zahlédl na webových stránkáchreklamu,kde jeden lékárník osobně doporučoval tabletky s rakytníkem, protože jsou bohaté na vitamin C. V době koronavirové epidemie je taková reklama také vyloženě neetická, protože pacient v dobré víře, že dělá něco pro své zdraví, požene pro tento preparát do lékárny a naprosto zbytečně se vystaví riziku kontaktu s dalšími lidmi, který je pro přenos infekce samozřejmě klíčový.
 
V pozitivní efekt vitaminu C v boji s infekcemi tedy nevěříte?
Léta vyučujeme nutriční terapeuty, že podání vitaminu C u akutní infekce nemá naprosto žádné vědecké opodstatnění. Nefunguje dokonce ani jako prevence nachlazení. Neexistují žádné skutečně seriózní studie, které by potvrzovaly, že vitamin C toto kouzlo umí. Nehledě na fakt, že zdravý Čech nemá, s výjimkou vitaminu D, žádný vitaminový deficit. To je známý a ověřený fakt.
 
Přesto dodnes i sami lékaři doporučují v boji i v prevenci s virózami konzumovat citrusové plody či přímo vitamin C vtabletách.
Což ale nemá žádné lékařské opodstatnění. Stejně jako užívat vitamin B na opary. Lékař ho pacientovi ovšem stejně předepíše, i když je jasné, že opar tak jako tak za týden zmizí. Tyto rady jsou pravděpodobně dědictvím z dob dávno minulých, kdy nebyly ovoce a zelenina dostupné po celý rok, takže se lidem některých vitaminů skutečně nedostávalo. Dnes jejich nedostatkem trpí snad jen pacienti s onemocněním nějaké části trávicího traktu nebo poruchou vstřebávání. U všech ostatních je opravdu naprosto zbytečné, aby jakékoliv vitaminy v tabletkách užívali, a to i při akutní infekci. Odborné články se u nás tomuto tématu bohužel věnují jen zřídka. Občas proto do časopisu pro praktické lékaře, který vydáváme, přetiskujeme texty z American Family Physician, kde se docela pravidelně zveřejňují přehledy o vitaminech či potravinových doplňcích a jejich případném efektu na zdraví lidí.
 
Objevil jste tam nějakou studii, která by užívání nějakého konkrétního vitaminu u zdravých lidí doporučovala?
Ne, nikdy. Jediná výjimka je, jak už jsem zmínil, vitamin D, toho máme nedostatek všichni. Ten má skutečně prokazatelně mnoho pozitivních účinků, a to třeba i v souvislosti s prevencí onemocnění covid-19. Velmi studované byly i omega mastné kyseliny, které jsou v kdečem, a víme asi o deseti efektech na lidské zdraví (např. snižují riziko vzniku srdečních a cévních příhod, hladinu krevních tuků, krevního tlaku, zabraňují usazování cholesterolu, chrání před vznikem degenerativních onemocnění a podobně, pozn. red.). Výzkum se proto zaměřil na látky příbuzné mastným kyselinám, s cílem zjistit, zda by jich nebylo možné využít v léčbě. Bohužel ale žádný účinek nebyl u člověka prokázaný, rozhodně ne v koncentracích, jaké se dají spolknout. Ve vysokých dávkách se jisté efekty dostavily u zvířat, pacient by takové množství ale skutečně nepozřel. Na účincích, jež byly prokázány pouze experimentálně, si řada prodejců postavila marketing svých výrobků. Například omega3kapr je sice geniální reklama, ale absolutní nesmysl. Na zdraví lidí to nemá žádný vliv. (Jde o kapra se zvýšeným obsahem omega-3 mastných kyselin, kdy je ryba mimo běžné krmení obilninami přikrmována rostlinnými oleji, a maso takto živeného kapra má údajně díky většímu podílu omega-3 mastných kyselin prospívat zdraví, pozn. red.)
 
Podle některých studií prý dokonce může zvýšená konzumace omega-3 mastných kyselin zvyšovat riziko karcinomu prostaty. Co je na tom pravdy?
Ano, existují seriózní studie, které to tvrdí. Také nadužívání multivitaminů spojují některé výzkumy s vyšším rizikem nádorových onemocnění, například prostaty nebo prsu. Závěry těchto zkoumání dokonce vyšly na titulních stránkách světových novin. Když se na to ale podíváme zpětně, po nějakých deseti patnácti letech, zjistíme, že jiné výzkumy spojitost se vznikem rakoviny naopak nepotvrdily. Zdá se ovšem, že převažují ty, které vyšší riziko nádorových onemocnění skutečně dokazují. Roli tedy zřejmě hrají i nějaké statistické proměnné a pravděpodobně sice nepůjde o něco vyloženě škodlivého, ale rozhodně podezřelého. A proč by člověk jedl něco, co je podezřelé?
 
Řada preparátů, například ty s vitaminem E, má reklamu postavenou na antioxidačních schopnostech. Tedy že chrání tělo před tzv. oxidačním stresem, kdy vysoce reaktivnívolnéradikály poškozujíbuňky.Má cenu takové preparáty užívat?
Každý pokus ovlivnit populaci lidí začíná nějakým odborným výkladem. Oxidační stres bývá k těmto účelům zneužíván často. V lidském organismu samozřejmě existuje oxidoredukční rovnováha. V těle totiž máme velké množství látek, které tuto rovnováhu zajišťují a udržují. Patří k nim například kyselina močová (mezi důsledky poruch jejího metabolismu patří močové či ledvinové kameny nebo dna), která běžně koluje v krvi. Nebo hemoglobin, tedy červené krevní barvivo. Pravděpodobně nic z toho, co přijímáme s potravou, oxidativní stres nevyvolává ani netlumí. Na jeho snížení se přitom odvolává řada potravinových doplňků. Vědci například zkoumali vliv oxidačního stresu u kardiovaskulárních chorob, protože v endotelu, tedy ve výstelce cév, vzniká zánět, v jehož vzniku hrají roli právě procesy spojené s oxidačním stresem. Vitaminy ani doplňky stravy ale jeho vznik či šíření ovlivnit nedokážou.
 
Za současné epidemiologické situace se v reklamách na potravinové doplňky asi nejčastěji cílí na podporu imunity, což je téma, které teď lidi logicky nejvíce zajímá. Existuje vůbec něco, čím můžeme imunitní systém podpořit?
Imunologie je velmi důležitá lékařská disciplína, už proto, že se dotýká i všech ostatních lékařských specializací. Pokroky v tomto oboru jsou v posledních letech skutečně obrovské, třeba v biologické léčbě nádorů. Ovšem léčení člověka s nedostatečnou imunitou zůstává i dnes velmi těžké. Imunologové mají jen pár přípravků, které vykazují určitý efekt, a to ještě ne u každého. Stimulovat obranyschopnost tedy není úplně jednoduché. Situace kolem infekce covid-19 je navíc opravdu nelehká. Lidé mají strach o své zdraví. Je tedy asi normální, že se všichni snaží něco „vyrábět“ a lidé to kupují. Bylo by ovšem bláhové si myslet, že užívání těchto preparátů imunitu nějak pozitivně ovlivní. I když tomu kolikrát věří i moji kolegové. Tu a tam se například objeví lék, o němž kdosi prohlásí, že funguje na covid-19, a někteří lékaři ho v naději, že se ochrání před touto infekcí, dokonce i užívají. Jeden z takových léků je isoprinosin, který je dokonce tak starý, že už na něj vyšly studie, podle nichž prý nezabírá ani na obyčejnou chřipku. Lékaři ho roky používali na určité typy poruch imunity, ale rozhodně nepůsobí na akutní infekce a nejsou ani žádné vědecké důkazy o tom, že by měl jakýkoliv vliv na covid-19.Řadalékařůsiho přitom nechává předepisovat.
 
Z úst jednoho uznávaného lékaře jsem zaslechla doporučení, aby lidé v prevenci proti covidu-19 užívali zinek. Co vy na to?
Nevím, jaká má na toto tvrzení data, ale bývá celkem typické, že když někteří lékaři zestárnou, přestanou vést kliniku nebo oddělení, mají najednou hodně času a začnou se věnovat propagaci nějakého vitaminu či prvku... Nicméně s těmi prvky je to to samé jako s vitaminy. Normální člověk, který jí pestrou stravu, nemůže mít deficit žádného prvku. I když je na druhé straně pravda, že výskyt některých stopových prvků v potravinách může být nerovnoměrný, protože je ovlivněn jeho obsahem v půdě. Týká se to například selenu. Určité epidemiologické studie dokazují, že vlivem geologického podloží je skutečně v některých regionech zásobení selenu horší. Protože se zároveň některé typy nádorových onemocnění vyskytují v určitých oblastech častěji a v jiných méně, hledal se vztah mezi těmito chorobami a případným nedostatkem tohoto prvku. Pokusy se „selenizací“ těchto regionů postřikem z letadla ale ani po mnoha letech nepřinesly žádný efekt. Je to tedy stále sporné. Dneska se téměř všechny prvky u pacientů vyšetřují, a pokud netrpí například nějakým onemocněním trávicího traktu nebo ledvin, nedostatek jich nemají. To se týká třeba i hořčíku.
 
Zrovna jeho užívání je ale v našich končinách poměrně běžné.
Existují onemocnění, při nichž mají pacienti prokázanou hypomagnezémii, tedy snížené zásoby hořčíku. Trpí jím například určité procento diabetiků, byť přesně nevíme proč. Jiné nemoci, například konkrétní typ hypertenze, tedy vysokého tlaku, nebo ledvinové poruchy, zase mohou vést k nižším zásobám draslíku. Pokud má člověk prokázaný deficit z těchto příčin, je samozřejmě nutné chybějící látku doplnit, třeba ve stravě, která je na draslík bohatá. V těchto případech mají smysl i vitaminové tablety nebo potravinové doplňky s draslíkem. U hořčíku tomu tak ale není. Lidé ho užívají spíše pro jeho protikřečový efekt. Pokud totiž uměle vyvoláte vyšší hladinu magnéziav krvi,můžetovéstkesnížení svalových spazmů. V těchto případech ovšem nejde o nedostatek hořčíku. Zvýšení jeho příjmu pouze vede ke snížení dráždivosti nervů. Magnézium je tudíž spíše zneužívané. Iontové odchylky u nás skutečně nejsou časté. Opět platí, že normálně se stravujícímu zdravému člověk žádný nedostatek hořčíku ani jiných prvků nehrozí. Užívání jakýchkoliv preparátů je tedy naprosto zbytečné.
 
Jedna věc je efekt obsažených látek, druhá, zda produkty skutečně deklarované látky obsahují.
I to je pravda. Reálné množství účinné látky se mnohdy ani neshoduje s údaji uvedenými na obalu. Existuje například látka získávaná z hořkého pomeranče (plody subtropického stromu pomerančovníku hořkého, což je přirozený kříženec mandarinky a pomela, pozn. red.). Ona látka se jmenuje synefrin a chemicky je velmi podobná efedrinu a pseudoefedrinu, tedy látkám obsaženým v některých lécích a přípravcích používaných v nedávné minulosti na redukci nadváhy (léky s efedrinem jsou užívány i při léčbě astmatu, proti nízkému tlaku, chorobné spavosti nebo jako léčivo uvolňující zduření nosní dutiny, pozn. red.). Kvůli zneužití pro výrobu pervitinu, ale také z důvodů vážných vedlejších účinků byl ovšem volný prodej potravinových doplňků obsahujících efedrin a pseudoefedrin téměř v celém světě zakázán. I synefrin při dlouhodobém užívání zvyšuje riziko úmrtí, například na arytmii nebo mozkovou příhodu, proto byla tato látka jako příměs v doplňcích stravy na hubnutí už dávno zakázána. Dodnes se přitom prodává preparát s tímto názvem a výrobce se pyšní stejnými křivkami hubnutí jako v době, kdy se tato látka ještě směla používat.
 
Jinými slovy preparát se chlubí látkou, kterou vůbec neobsahuje, protože je zdraví nebezpečná?
Přesně tak. Jenže u potravinových doplňků a doplňků stravy nejsou kontroly tak systematické jako u léků.
 
Říkáte, že všech vitaminů a minerálů máme dostatek v jídle. Kde se tedy vzala potřeba vyrábět je v tabletkách?
Vitamin je pojem z 19. století (podle latinského výrazu „vital a amine“, tedy „životně důležité aminy“, pozn. red.), kdy se zkoumalo, jak funguje organismus, co je metabolismus, jak funguje buňka, jak vzniká CO jak kyslík, jak se ukládá energie. To vše byl pro lidstvo velký objev. Později se zjistilo, jakou roli hrají enzymy, jaké ionty vyžadují, aby správně fungovaly, a od toho už je jen krůček k tomu, aby si člověk řekl: „Když je to tak důležité, tak proč bychom to nejedli?“ Má to tedy velmi staré kořeny, jež se opírají o fakt, že každý vitamin či prvek má v těle nějakou důležitou funkci či pozitivní efekt. Navíc dříve měli lidé opravdu některých vitaminů nedostatek, ovoce a zelenina byly jen sezonní záležitostí, takže snaha vyrábět doplňky stravy byla asi logická. Nicméně i dnes, kdy máme vitaminů a minerálů dostatek přirozeně ve stravě, mají pilulky určitý psychologický aspekt.
 
Jak to myslíte?
Má-li pacient ke svému obvodnímu lékaři nebo specialistovi, kterého dlouhodobě navštěvuje,vybudovaný vztah a věří mu, je škoda to narušovat tím, že mu bude lékař rozmlouvat užívání nějakého vitaminu nebo doplňku stravy, jemuž věří. U části lidí totiž hraje roli placebo efekt, který způsobí to, že se člověku třeba opravdu uleví a jeho stavsezlepší. Vtakovém případě by bylo špatně, aby pacient odešel bez nějakých tabletek.
 
Na jednu stranu říkáte, že utrácet peníze za vitaminy a doplňky stravy je zbytečné, na druhou stranu ale připouštíte, že rozmlouvat je pacientům je taky špatně...
Důležité je,aby pacient peníze nevyhazoval zbytečně. Doporučit mu cokoliv, co je drahé, je špatně. A drahé je i to, co se užívá dlouhodobě. Sem patří třeba zmíněné doplňky stravy pro diabetiky, které slibují snížení cukru, což je nesmysl, diabetik zbytečně utratí nesmyslné částky. Pokud jde o nějakýneškodný vitamin na rýmu nebo kašel, který užívá pacient většinou jen krátkodobě, pak asi nemá cenu mu ho rozmlouvat.
 
 

Boj protı klamání zákazníků

Ani reklamou vychvalované doplňky stravy či vitaminy nesmějí tvrdit, co je napadne. Aby se potraviny a doplňky stravy nepletly s léky, nesmějí na obalech ani v reklamě používat zdravotní tvrzení.
CO VÝROBCE NESMÍ? Doplňky stravy nesmějí být na obalu označeny léčebnou indikací ani nesmějí vyléčení či prevenci chorob naznačovat. To je vyhrazeno jen pro léčiva. Výrobce nesmí uvádět ani naznačovat, že vyvážená a různorodá strava nemůže poskytnout dostatečné množství živin. Výrobce dále nesmí zneužívat v reklamě na svůj produkt strachu lidí z nějaké nemoci, aktuálně třeba z šíření covidu-19. Používání zakázaných léčebných tvrzení a nepovolených zdravotních tvrzení kontroluje Státní zemědělská a potravinářská inspekce.
CO VÝROBCE SMÍ? Povoleny jsou formulace, které účinky daného produktu dávají do souvislosti s normální funkcí organismu či konkrétního orgánu (například že „vápník je potřebný pro normální růst a vývin kostí u dětí“).

Vitamin D a covid-19

Ovitaminu D,který lékař ioznačují za jediný vitamin v kapslích, jejž má smyslužívat, se dost mluví i v souvislosti s covidem-19. List The Guardian teďcitoval studie řady prestižních britskýchuniverzit,žedostatečná hladina „déčka“v těle hrajejednu z hlavních rolíve správném fungování imunitya metabolismu. Adokonce že podávání vysokých dávek vitaminu D„koronavirovým“pacientům v nemocnicích by mohlo snížit jejich úmrtnost až o 60 %.To už v září naznačila i další studie ze Španělska. Padesát pacientů tam dostalo vysokou dávku vitaminu D, dalších 26 ne. Polovina z těch, jimž vitamin D podáván nebyl,skončila po pár dnech na jednotce intenzivní péče a dva zemřeli. Ze skupiny nemocných, kteří vitamin D dostávali, skončil na JIP jediný. Lékaři ovšem varují, že takhle jednoduché to zase není, že to není ani důkaz. A také, že „koňské“ dávky vitaminu D musí vždy podávat lékař specialista, jinak by si člověk mohli ublížit.
Každopádně nedostatek vitaminu Dmá na svědomí i řadu civilizačních chorob. „Má vliv na průběh diabetu, podílí se na zlepšení či zhoršení nádorového onemocnění nebo Alzheimerovy choroby,“ řekla před časem týdeníku TÉMA primářka MUDr.Jana Čepová z Ústavu lékařské chemie a klinické biochemie FN Motol.„Zhruba 70 % naší populace má přitom vitaminu D nedostatek. U běžného dospělého pochází 95 % vitaminu D ze slunečního záření a jen 5% z potravy. Patnáctiminutové letní slunění by mělo stačit k vytvoření potřebné dávky na den. Jenže když potkáte v létě maminku s kočárkem, bude mít zataženou stříšku, a přes ni ještě plenu. Dalším problémem je používání krémů s ochranou před UV zářením z obavy z nádorového onemocnění kůže.“ Proč nám zimní slunce k získání vitaminu D nestačí? „Pro jeho vstřebání je důležitý i úhel dopadu slunečního záření na pokožku. V našich zeměpisných šířkách tak bohužel pobyt na slunci od října do dubna pro získání vitaminu D nestačí. Zásoby si tudíž musíme vytvořit od května do září, což neděláme.“ Z potravin jsou nejbohatším zdrojem „déčka“ tresčí játra, tučné mořské ryby a kaviár.„Řada z nich se v našem jídelníčku vyskytuje zřídka, ale když už si je dáme, musel by člověk zkonzumovat například čtvrt kila lososa denně, aby získal aspoň 1000 IU vitaminu D,“ dodává primářka.
IU je mezinárodní jednotka pro množství účinné látky a doporučená dávka u běžné populace se pohybuje mezi 800 až 3 000 IU za den. Azáleží i na úpravě ryb v kuchyni. Pečením ke ztrátám vitaminu D takřka nedochází, ale při smažení v rostlinném oleji dojde k jeho poklesu až o 50 %.
Takže co s tím?„Jsem určitě pro to, aby lidé užívali vitamin D ve formě tablet. Čtyřikrát účinnější než varianta D2 je varianta D3, která je živočišného původu. Rozhodně proto doporučuji kupovat D3,“ dodává primářka. Hladinu „déčka“ v těle si navíc můžete nechat změřit usvého lékaře.