Aktuality

Ročně zlikvidujeme léky za miliardy, říká Irena Storová

Lidové noviny, 25. 6. 2020
Čtvrtina domácností vyhazuje nevyužitá léčiva do popelnic nebo do WC, a to přesto, že o možnosti vracet je bezplatně do lékáren ví, říká ředitelka Státního ústavu pro kontrolu léčiv Irena Storová.
 
Vroce 2018 lidé odevzdali v lékárnách nepoužitelná léčiva celkem za 3,3 miliardy korun. Dalších odhadem téměř 1,3 miliardy korun představují léčiva vyhozená do popelnic spolu s běžným odpadem, případně spláchnutá do WC nebo odevzdaná ve sběrných dvorech.
Počet i cena nevyužitých léčiv včase stoupá. Vyplývá to z pravidelných průzkumů Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Zatímco před deseti lety se cena léků odevzdaných v lékárnách k likvidaci nevyšplhala ani k miliardě, v dalších letech byl nárůst doslova skokový.
 
V roce 2011 skončilo zpátky v lékárnách pět milionů balení léčiv za celkem jednu miliardu korun. V roce 2018 to už bylo téměř 12 milionů balení za 3,3 miliardy korun. Jak si takový nárůst vysvětlujete?
Bohužel je zřejmé, že plýtváme léky. Z našich průzkumů vyplývá, že léčiv je v domácnostech opravdu hodně. Je mezi nimi hodně těch exspirovaných nebo otevřených, ale dále nevyužitých, protože lidé už třeba ani nevědí, na co dané léky jsou, na co jim je pan doktor předepsal. Zajímavý je však fakt, že více nespotřebovaných a neužívaných léčiv je těch na předpis.
Tady si hodně slibujeme od aktuální novinky a tou je sdílený lékový záznam pacienta. Běžně se totiž stává, že dva různí lékaři předepíší pacientovi v podstatě stejný lék, jen s jiným obchodním názvem. Sdílený lékový záznam by tak měl vést nejen k ochraně před duplicitami a kontraindikacemi, ale také k úspoře peněz samotných pacientů i financí z veřejného zdravotního pojištění.
 
Může spotřebu léků ovlivnit i jejich dostupnost? Například možnost objednat si léky kdykoliv na internetu.
Vliv to určitě mít může, ale tady bych zejména upozornila na to, jak správně léky na internetu objednávat. Je nutné vědět, že na internetu lze koupit pouze volně prodejné léky, léky, které jsou samozřejmě registrované, a také jen u schválené lékárny, což je taková, která je navázaná na nějakou kamennou pobočku. Všechny tyto skutečnosti si mohou lidé ověřit na našich webových stránkách v databázi léčiv a lékáren.
 
Pojďme ale zpátky k hromadění léčiv v domácnostech. Jak mu předejít? Jak vlastně efektivně spravovat zásoby léků, které máme doma, abychom jich likvidovali co nejméně?
Určitě bych všem poradila minimálně dvakrát ročně zkontrolovat domácí lékárničku. Ideálně na jaře a na podzim, tedy aby před sezonou, kdy hrozí alergie či nachlazení, zjistili, jaké léky doma mají, jaké je potřeba dokoupit, aby byly po ruce, případně jaké třeba během půl roku exspirovaly a je třeba je odnést do lékárny k likvidaci.
Tak se vyhnu tomu, že jdu z práce, cítím, že mám rýmu, nevím, zda mám doma kapky do nosu, tak si je radši koupím a pro jistotu k tomu přiberu i něco na nachlazení. A doma pak zjistím, že třeba zrovna ty kapky do nosu jsem kupovat nemusela. Přesně takhle se mohou léky hromadit.
U léků na předpis je situace o něco složitější, protože v takovém případě léčbu řídí odborníci. Takže tam bych zase apelovala spíše na lékaře, aby využívali novou funkcionalitu eReceptu, kterou je sdílený lékový záznam, a podívali se, jaké léky pacient užívá, aby mu třeba nepředepsali něco duplicitně. Či nějaký lék, který se bude nesnášet s jiným, a který tak pacient bude muset třeba záhy kvůli nežádoucím účinkům vysadit.
Samozřejmě by měli lékaři uvažovat i nad tím, jak velká balení pacientovi předepisují, podívat se, zda zejména při první preskripci neexistuje menší balení než třeba rovnou na měsíc. Není neobvyklé, že daný lék vyvolá u pacienta nějaké nežádoucí účinky, pacient jej musí vysadit, lékař mu předepíše něco jiného, ale pacientovi už původní nevyužité léky zůstanou a exspirují.
 
Proč se vlastně takové léky nedají znovu použít u jiného pacienta? V případě, který popisujete, může pacientovi zůstat třeba i celá neotevřená krabička. Není škoda léky hned likvidovat?
Léky jsou zvláštním druhem zboží, se kterým mohou zacházet pouze osoby oprávněné podle zákona o léčivech. Zacházet s nimi jinak než v souladu se zákonem je zakázáno. V případě pacientů se předpokládá, že vydané léky spotřebují, tedy doužívají při léčbě, pro kterou byly lékařem předepsány.
Pokud se tak nestane, právě proto ukládá zákon všem lékárnám povinnost nevyužité léky od občanů bezúplatně převzít. Lékárna není oprávněna nevyužitelná léčiva odevzdaná občany jakkoliv třídit ani evidovat. Musí pouze zajistit jejich likvidaci. To platí u všech vrácených léčiv, i u těch nepoužitých, byť neexspirovaných. Taková nevyužitá balení zákon považuje za nepoužitelná léčiva, která se nesmí znovu použít k výdeji ani k poskytování zdravotní péče u jiného pacienta.
Jakkoliv rozum velí šetřit, v tomto případě by se mohlo jednat o šetření na nepravém místě. Jde přece o zdraví nás všech a jistě si dovedete představit, co za škodu by mohla napáchat třeba jen jedna krabička s léky, které by neprokázaly svou účinnost, jakost a bezpečnost a místo pomoci by pacientovi spíše uškodily. Ne každý je svědomitý a skladuje léky při správné teplotě, nevystavuje je přímému slunečnímu záření a podobně.
Jednoduše řečeno, po výdeji pacientovi už u léků není zaručeno dodržení správného distribučního a chladového řetězce, a proto není možné je dále jakkoliv nabízet či vydávat. Ani občan s nimi nesmí dále zacházet, například je nabízet, a to ani v dobré víře pomoci někomu jinému, kdo užívá stejný lék. Dopustil by se tak protiprávního jednání, za které by mohl být stíhán.
V prvé řadě bychom však všichni měli chtít chránit vlastní zdraví, a léky bychom proto měli nakupovat pouze v lékárnách.
 
Mluvíme o likvidaci léčiv, o tom, že jedinou správnou možností je odnést nepoužité léky zpět do lékárny. Proč je nemůžeme hodit do koše? A můžeme je odnést třeba k lékaři?
Léčiva jsou z pohledu odpadového hospodářství nebezpečný odpad a podle toho je také třeba s nimi zacházet. Při odložení léků do popelnice hrozí prosakování nebezpečných látek do půdy, při spláchnutí do WC se zase mohou nebezpečné látky dostat do spodních vod a je velmi obtížné je následně odstranit. Proto jediný správný způsob je odnést je zpět do lékárny.
Každá lékárna je povinna od pacienta nepoužitelné léky převzít. Některé lékárny mají k dispozici uzavřený a označený kontejner, do kterého lze nepoužitelná léčiva vhodit, jinde se odevzdávají přímo lékárníkovi. Sběr léků v lékárnách, tedy náklady na odvoz a likvidaci, hradí příslušný kraj. Pro léky přijíždějí specializované firmy, které je následně ve spalovnách při vysokých teplotách ekologicky zlikvidují.
Dobrou zprávou je, že dle našeho posledního výzkumu počet těch, kdo nepoužitelné léky odevzdají v lékárně, za posledních pět let výrazně vzrostl, a to na 62 procent. Naopak tedy klesl počet těch, kdo je vyhazují do popelnice s běžným odpadem.
Ani lékař by od vás nepoužité léky neměl převzít. Ordinace lékařů na takový sběr nejsou zařízeny a nemají ani smlouvy s firmami na jejich likvidaci.
 
Víme, jaké typy léků mají lidé doma nejčastěji a kde je skladují?
Doma máme průměrně jedenáct různých léků. Nejčastěji jsou to léky na bolest. Více než polovina respondentů má doma nějaká léčiva s paracetamolem, asi třetina domácností pak nějaký přípravek z řady těch s ibuprofenem.
Nejčastějším místem uložení léků je krabice, následuje zásuvka, někteří lidé mají léky také v lednici. Tady bych upozornila, že ne pro všechny typy léčiv je toto uložení vhodné. Našli se i tací respondenti, kteří mají doma skutečně lékárničku jako takovou, to znamená tu bílou skříňku s červeným křížem, ale těch je minimum.
 
Lék, který je rok prošlý, už bychom užívat neměli. Ale co když bylo datum exspirace třeba jen před měsícem. Je v tom rozdíl?
Pokud bych měla mluvit striktně za Státní ústav pro kontrolu léčiv, pak v tom samozřejmě rozdíl není. Lék je jednoduše exspirovaný, a tedy nelze u něj zaručit kvalitu, bezpečnost a účinnost. Pouze v rámci vyznačené doby použitelnosti jsou tyto jeho vlastnosti zaručeny.
Ale chápu, že když mě rozbolí hlava a nemám po ruce nic jiného, vezmu si třeba i krátce exspirovaný lék. Musím ale mít na paměti, že jen po dobu použití výrobce garantuje jeho účinnost a především bezpečnost.
Na druhou stranu, i lék, který ještě neexspiroval, se může stát nepoužitelným. Stačí jej nesprávně skladovat, třeba na přímém slunci, kdy i jen pouhým okem mohu zjistit, že změnil barvu, konzistenci, a tedy usoudím, že by nebylo dobré jej užít.
 

Mgr. Irena Storová, MHA

■ Do Státního ústavu pro kontrolu léčiv nastoupila v roce 2014 na pozici zástupce ředitele. V této funkci se věnovala mimo jiné edukačním programům pro pacienty a pacientským organizacím.
■ V červnu 2018 byla jmenována ředitelkou. S výjimkou krátkého přechodného období v roce 2006, kdy byla vedením pověřena žena, je první ředitelkou této významné instituce, která v České republice zajišťuje dohled nad humánními léčivy a zdravotnickými prostředky.
■ Vystudovala Farmaceutickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. Velkou část své profesní dráhy pracovala v lékárně, a to jako lékárník a později i jako vedoucí lékárník.
■ V letech 2010–2013 pracovala na odboru farmacie Ministerstva zdravotnictví ČR.