Aktuality

Neurolog Tomek: Testování proveďte smíchem, rukou i otázkou. Když je jeden příznak pozitivní, volejte sanitku

Pražský patriot, 7. 5. 2020
Jedné z nejčastějších civilizačních chorob na světě, cévní mozkové příhodě, se lidově přezdívá mrtvice. Co se během ní v našem těle odehrává? Jak při podezření na mrtvici postupovat a proč se je důležitý urychlený transport postiženého do nemocnice? O nemoci hovoří a na otázky odpovídá primář Neurologické kliniky 2. lékařské fakulty UK a FN Motol Aleš Tomek.
 
Co je cévní mozková příhoda a jaké jsou příznaky?
Je to závažné onemocnění, které je způsobeno tím, že část mozku je postižená nedokrevností, ischemií nebo krvácením. To znamená, že dochází k zániku části mozku, a to se projevuje pak různými příznaky. To je u mrtvice právě to nejzvláštnější, že u každého pacienta může vypadat trošičku jinak a známe nejméně dvacet základních příznaků, které mrtvice může mít. Tady už asi je důležité říct pro všechny – jsou tři takové nejdůležitější. Ty jsou i obsažené v takovém hezkém testu, kde se testuje tvář, ruka a řeč. To znamená, pokud máte náhle vzniklou poruchu mluvení, nebo náhle vzniklou poruchu hybnosti jedné poloviny těla, anebo taky jedné poloviny tváře. Pokud máte jeden z těchto tří příznaků pozitivní, tak jste podezřelý z toho, že máte mrtvici a měli byste ihned volat sanitku.
 
Jak k tomu ale vůbec dojde? Co se stane v mozku nebo v našem těle, že dojde k mozkové příhodě?
Asi devadesát procent všech mrtvic je způsobeno uzávěrem cévy. Ten uzávěr může být způsoben řadou příčin, nejčastější je embolizace ze srdce. Asi třicet procent mrtvic je způsobeno tím, že sraženina, která vnikne v srdci (často u pacientů, kteří mají srdíčko nemocné, mají třeba arytmii jako je fibrilace síní), odlétne do těla a ucpe tu tenkou malou mozkovou cévu, která už ale může způsobit velké škody u pacienta. To je asi příčina číslo jedna. Číslo dvě jsou pak postižení velkých mozkových tepen nebo malých mozkových tepen, které mají stejné rizikové faktory jako třeba infarkt myokardu.
 
A může přijít ale mrtvice jen tak z ničeho nic u zdravého člověka, aniž bychom něco tušili?
Tak nikdo z nás není úplně zdravý, to vám řekne každý lékař, ale určitě může postihnout i dosud zcela zdravého pacienta a udeří opravdu zčista jasna. Ty příznaky jsou opravdu tak rychlé, že pacient je jednu minutu zdravý a pak náhle během další minuty už je zcela ochrnutý, třeba nemůže mluvit. Když bychom měli mluvit o těch mladších pacientech bez nějakých zásadních rizikových faktorů, tak samozřejmě je to možné, ale velmi vzácné. Nejčastější oběti mrtvice jsou pacienti staršího věku, kteří již mají cévy nebo srdce nějak nemocné.
 
Jsou někteří lidé, kteří jsou k mrtvici náchylnější? Je to třeba v genech?
V genech je jenom malá část mrtvic, opravdu drtivá většina si to způsobí sama svojí životosprávou nebo prostě tím, že se dožijí vysokého věku, protože věk je asi tím nejhlavnějším rizikovým faktorem a malá část mrtvic může být způsobená geneticky. To je pak většinou tak, že v těch rodinách máte nějaké rodinné příslušníky, předky, kteří měli mrtvici třeba do padesáti let nebo radši ještě do čtyřiceti. Tak pak mohou být různé vzácné genetické příčiny, ale těch je opravdu promile.
 
Na čem poznáme, že se jedná o cévní mozkovou příhodu?
Tak tady je potřeba říct, že jsou dvě věci: potřeba jednat, pokud vám samotnému, jako tomu, kdo si tu mrtvici prodělává, není dobře. Pokud vám je divně, je lepší si samozřejmě zavolat záchrannou službu, ale hlavně to musí znát vaši nejbližší, protože často pacient s mrtvicí bohužel sám nemůže vůbec nic říct, protože nemůže mluvit, nemůže si nikam dojít, protože se nemůže hýbat. To znamená, je potřeba otestovat, pokud se někdo začne chovat nějak divně nebo nemůže ničím hýbat, otestovat ty základní tři příznaky. To znamená, nechat se toho daného postiženého usmát – pokud se jedna strana úst nesměje a jakoby klesá dolů, nehýbe se, tak hned volat sanitku. Stejně tak nechat předpažit deset vteřin ruce před sebe. Pokud jedna ruka klesá nebo není vůbec schopný ten jedinec ji zvednout, tak zase – hned volat sanitku. A také je dobré se zeptat, aby vám ten člověk plně rozuměl a taky správně odpověděl. Zeptat se třeba na adresu nebo na práci, na na něco ne tak úplně jednoduchého a nespokojit se s tím, že někdo vám přikývne nebo zamručí.
 
Je pravda, že mrtvice nebolí?
Je to pravda. Drtivou většinu pacientů nic nebolí. Jen část pacientů, asi jeden a půl procenta ze všech, má naopak velmi krutou bolest hlavy. Takže to jsou ti, co mají krvácení mezi mozkové obaly, to je velmi nebezpečný podtyp mrtvic, a ten má naopak velmi krutou bolest hlavy. A pak dalších pět až deset procent pacientů buď s intracerebrálním krvácením, to znamená do mozkové tkáně nebo taky někdy u některých nedokrevností ta hlava bolí, ale ne nějak strašně. Ale devadesát procent pacientů nemá žádné bolesti, jenom jim jakoby nějaká funkce vypadne.
 
Může se tedy stát, že bychom prodělali cévní mozkovou příhodu, aniž bychom o tom věděli?
Pokud proděláte nějakou příhodu, která sama odezní, tak to se děje. To víme často, že pacienti prodělají nebo že jsou ty příznaky takové, že ti pacienti to nepřičítají té mozkové mrtvici, tak to je taky možné. A pak je ještě další taková jednotka, kdy proděláte vlastně malou mrtvici ve vašem mozku uzavřením nějaké velmi drobné cévy, která zrovna je v oblasti, která nemá žádné jasné projevy. To znamená, nezpůsobí vám poruchu hybnosti, poruchu zraku, poruchu řeči, takže vy si toho nevšimnete. To víme, že mozek, když stárne a postupně se zužují a přiuzavírají různé drobné mozkové cévky, tak takový proces opravdu může být a projeví se pak až dlouhodobě, když už se toho nashromáždí hodně, tím, že ten pacient má například postižení uvažování a myšlení, to znamená kognitivní deficit, něco jako Alzheimerovu nemoc, ale způsobenou cévními příčinami.
 
Mozková příhoda má často bohužel zdravotní následky, když nepřijedeme v lékaři včas. Jaké mohou být?
Je to tak, že když vezmu celou množinu pacientů, kteří prodělají mrtvici, tak víme, že tak zhruba jedna čtvrtina z nich zemře. Pak máme další čtvrtinu, kteří jsou velmi těžce postižení. To znamená, že prodělají tak těžkou mrtvici, že jsou třeba upoutáni doživotně na lůžko. Ta skupina těch, co prodělají mrtvici a mají velké následky, tak je pak doplněna těmi, co mají následky lehčí, jsou schopní být třeba doma, ale už to nikdy není to, co to bývalo. Jenom tak někde mezi čtvrtinou až polovinou pacientů ty následky má minimálně a platí, že je to spíš víc než polovina těch, co mají ty těžké následky, když se k nám dostanou pozdě, a naopak minimální následky mají ti, kteří dostanou léčbu co nejdříve. Sociální problém způsobený mrtvici je samozřejmě rozsáhlý, protože určitě je víc pacientů postižených, než kolik jich zemře, a vezměte si, že jsme si říkali, že jich zemře přes osm tisíc, to znamená, že každý rok přibydou tisíce pacientů, kteří mají nějaké trvalé následky.
 
Může se opakovat cévní mozková příhoda?
Může, samozřejmě. Je tam riziko opakování v průměru někdy kolem šesti až osmi procent za rok. To znamená, proděláte-li jednu mrtvici, tak máte šanci zhruba jedna ku deseti nebo jedna ku dvanácti, že ten další rok ji dostanete znovu. Ale velmi se to liší podle toho, jaká byla příčina té mrtvice. Důležité je také provést změny v životosprávě. To znamená, třeba zejména pravidelný pohyb a aktivita, alespoň každý den procházka. Nejméně třikrát týdně třičtvrtěhodinová procházka je naprostý základ, pokud je toho ten člověk schopen. Druhou věcí je dieta. To znamená, ne že by byla nějaká speciální, ale zdravá, vyvážená, racionální strava. To znamená nepřejídat se tučného, mastného, ale hlavně jíst ovoce, zeleninu, ryby a lehčí maso. Další je samozřejmě kouření a alkohol, rozšířené nešvary, kdy platí nekouřit a alkoholu velmi málo, prakticky vůbec. Jsou takové kontroverzní názory, že malé množství alkoholu pomáhá, ale pro mrtvice se to konkrétně vůbec neprokázalo. Co se říká, tak platí pro infarkty myokardu, ale po mrtvici vlastně není žádný signál, že by malé množství alkoholu pomáhalo.
 
Takže ani stopička alkoholu neroztáhne naše cévy?
Překvapivě ty výsledky, když se analyzují, tak jsou velmi rozporuplné. Těch studií probíhá celá řada, každá je nějak ovlivněná. Víte, že se doporučuje malé množství vína a určitě se najdou skupiny kolegů, kteří se mnou nebudou souhlasit. Já samozřejmě říkám, pokud pacient to má jako svoji životní radost, aspoň nějaké malé množství, tak já tomu taky nějak nebráním, ale kdyby si ten pacient myslel, že tím, že bude pít drobné množství alkoholu, že si pomůže a sníží riziko další mrtvice, tak to u mrtvice neplatí.