Aktuality

Návrat do života stojí i desetitisíce

Lidové noviny

S řadou onemocnění mohou jet pacienti do lázní na účet pojišťovny jen jednou za čas. Někdy jednou za život. Lidé, kteří přežijí mozkovou mrtvici, nemají na komplexní pobyt v lázních nárok vůbec. Včasná a správná rehabilitace je přitom významná.

JITKA PAVLÍKOVÁ

Začít rehabilitovat co nejdřív, jakmile to zdravotní stav pacienta dovolí, to je nejjednodušší cesta k úspěchu.
Jiřině Bakovské před pěti lety 
v Semilech vyměnili kolenní kloub, podstoupila tedy totální endoprotézu. Druhý den po operaci již za ní docházela rehabilitační sestra, bylo potřeba koleno začít rozhýbávat.

Lázně pomohly

„Ohnout koleno s pomocí sestry nebyl problém. Ale sama jsem nohou nepohnula. Problém ale nebyl ani tak v noze, jako v hlavě. Ve chvíli, kdy mi lékař pohrozil, že když sama nepohnu nohou, nepůjdu domů, jsem se o to pokoušela i mimo rehabilitaci, až se konečně zadařilo. Domů jsem odcházela už s tím, že ohnu koleno na 90 stupňů,“ vzpomíná Litvínovanka.

Doma se „ohřála“ jen měsíc a hned putovala do lázní. „Vybrala jsem si Teplice, protože to máme blízko, a mohla tak za mnou několikrát přijet dcera s vnukem. Rehabilitace mi velmi pomohla, na konci pobytu mi lázeňský lékař doporučil, ať přijedu za rok ještě jednou. Můj ortoped mi ale vysvětlil, že bych si pobyt i léčbu musela kompletně hradit sama a vybrat si na pobyt dovolenou,“ popisuje svoji zkušenost Jiřina Bakovská. Protože se jí nové koleno podařilo rozhýbat perfektně, o další rehabilitaci v lázních nakonec neuvažovala.

Ne všichni však nohu po totální endoprotéze rozhýbou do stavu jako před operací, a do lázní se tedy vydají i na vlastní náklady. Právě stavy po operacích kloubní náhrady patří mezi ty, kdy pacient může na náklady pojišťovny vyjet jen jednou.

Příznivější pro pacienty

Na jak dlouho, zda na komplexní, či příspěvkovou péči mohou pacienti do lázní vyjet, určuje indikační seznam lázeňské léčebně rehabilitační péče. Lidé jej najdou na webu ministerstva zdravotnictví.

Ten aktuální začal platit v roce 2015. Je pro pacienty příznivější, než původní. Například lidé po prodělaném infarktu myokardu mají plně hrazený pobyt v lázních místo původních tří týdnů již dokonce 28 dní a pacienti po doporučení lázeňského lékaře mohou mít pobyt dokonce ještě dále prodloužený.

Naopak lidé po mrtvici mají nárok jen na příspěvkovou péči v délce 21 dnů. Na rozdíl od diagnózy infarkt myokardu se však mohou tito pacienti do lázní vrátit na pobyt o stejné délce, ovšem opět pouze ve formě příspěvkové péče. Mají tedy pojišťovnou hrazenou léčbu, vše ostatní si musí zaplatit.

Mrtvice neboli cévní mozková příhoda v Česku ročně postihne třicet tisíc osob, denně jí podlehne deset lidí. Následky si nese každý přeživší. Varováním je i to, že postihuje stále mladší lidi. Bohužel veřejnost netuší, jaké možnosti re- habilitace v Česku jsou, a i tito mladí lidé končí například v léčebnách dlouhodobě nemocných.

„Říká se, že co se nezrehabilituje do pár měsíců po mrtvici, už nelze napravit. Není to pravda. Máme tu pacienta, který rozhýbal ruku po pěti letech od mrtvice díky takzvané CI Therapy – nuceně navozené terapii přivezené z univerzitní kliniky v Alabamě,“ popisuje Ivana Gračková ze Sanatorií Klimkovice.

Málo známé možnosti

„Tato terapie je založená na poznání, že například ruka, se kterou pacient po mrtvici nehýbe, je z fyziologického hlediska v pořádku. Přerušil se jen spoj v mozku, který pohyb řídil. V nemocnici jde rehabilitačním sestrám o to, aby se pacient co nejdříve stal samostatným. Proto jej rychle přeučí na obslužnost druhou rukou. Intenzivním cvičením správného pohybu postižené ruky je však mozek schopen vytvořit nové spojení a pacient pak může opět ovládat i dříve nehybnou ruku. Bohužel lékaři vůbec netuší, že naše sanatorium takovéto možnosti má, takže se o nich ani nezmíní. A druhá věc je, že terapie není levnou záležitostí,“ dodává Ivana Gračková.

Zatímco pro děti dokážou rodiče sehnat finance od sponzorů a z různých sbírkových akcí, pro dospělé pacienty sbírky příliš nefungují. „Proto si dospělí pacienti z valné většiny pobyty včetně doplatkových programů hradí sami. Je to důsledek společenské atmosféry, která se ale pomalinku mění. Je totiž jasné, že pokud mozkovou mrtvici utrpí například muž ve středním věku, živitel rodiny, mělo by se mu také dostat podpory, aby se mohl vrátit zpět k plno- hodnotnému životu. V mnoha případech, jak ukazuje praxe, to přitom jde,“ podotýká Ivana Gračková.

Samoplátecký program CMP REHA, což je intenzivní rehabilitační program zlepšující celkovou kondici, hybnost postižených končetin, chůzi, sebeobslužnost a soběstačnost, jehož součástí je i základní logopedická péče a trénink pozornosti a paměti pro klienty v chronické fázi po centrální mozkové příhodě, přijde na téměř 66 tisíc korun za třítýdenní pobyt.