Aktuality

Cholesterol má nový strop

Téma, 17. 4. 2020
Evropská kardiologická společnost vydala nové doporučení ohledně cholesterolu. Tedy toho „zlého“, kterému se říká LDL. „Vyšla doporučení na nové optimální koncentrace krevního cholesterolu ve vztahu k prevenci cévních onemocnění způsobených aterosklerózou. Nově je brána za optimální hodnotu hranice 1,8 mmol/l, zatímco průměr v Česku je kolem 3,5,“ vysvětluje prof. MUDr. MICHAL VRABLÍK (47) z Kliniky endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a VFN v Praze, který je zároveň předsedou České společnosti pro aterosklerózu. Až dosud byla doporučovaná hranice „zlého“ cholesterolu do 3 mmol/l. Co vše se v přístupu k vysokému cholesterolu mění? Jaké jsou nové možnosti jeho léčby? Jak se v interpretaci vědeckých studií týkajících se potravin a zdraví občas lže? A proč si dávat nyní zvýšený pozor na trvanlivé potraviny?
 
Lidé kvůli koronavirové pandemii a nutným opatřením úřadů ztratili možnost aktivně navštěvovat sportoviště, a spousta převážně starších lidí raději ani nevychází. Může se tento stav časem promítnout do zhoršení kondice celé populace?
Je to očekávatelný efekt. Ve Spojených státech už navíc vyšla zpráva, že rapidně stoupla spotřeba alkoholu... Za Česko nemáme zatím žádná data, předpokládáme ale, že se pohybová aktivita u lidí snížila, což je rizikové hlavně u seniorů. U nich vše, i katabolismus (při vyčerpání zásoby energie si ji tělo začne brát ze svalových bílkovin, pozn. red.),
startuje mnohem rychleji a úbytek svalové hmoty během čtrnácti dnů může být podstatný. Senior, který zůstal připoutaný u televizních zpráv, se po té době obrazně řečeno nezvedne.
 
A ještě k tomu má bytostný strach, aby se nenakazil...
Stres je sám o sobě rizikový faktor. Velmi ovlivňuje chování, a to jak stravovací, tak i pohybové. Lidé zajídají stres. Lze tedy očekávat, že se metabolický profil populace zhorší. A tím i ten kardiovaskulární, protože se stoupající mírou stresu se zvedá i počet infarktů. V této souvislosti velmi kvituji, že byly zřízeny různé seniorské linky a dobrovolnické aktivity, které neslouží jenom k objednání dopravy a léků, ale i k tomu, že se seniory někdo pohovoří a trochu rozptýlí jejich obavy. To je nesmírně důležité. Přece jenom jde často o osamělé lidi, kteří jsou nyní v ještě větší izolaci.
 
Může se na zdraví populace negativně projevit i to, že se lidé předzásobili trvanlivými potravinami?
Obecně trvanlivé potraviny, zejména segment pečiva a cukrářských výrobků s velmi dlouhou dobou spotřeby, mají velmi nepříznivé složení. Jak po stránce negativních vlivů na metabolismus glukózy, tedy cukrů, tak i na metabolismus krevních tuků. Obávám se ale, že až situace s koronavirem pomine, budou se lidé snažit své zásoby dojíst, takže se spotřeba a konzumace konzervovaných a trvanlivých potravin ještě zvýší. Je tady i hledisko složení potravin, o němž se v běžné situaci tolik nehovoří, protože to není zase tak podstatné. A to jsou přídatné látky, různá éčka a jejich potenciální karcinogenní působení. Při zvýšení podílu konzumace trvanlivých potravin to však už hrát roli může.
 
Navíc se lidé předzásobili i sladkými limonádami. Tekutým cukrem na nervy...
Sladké nápoje by se neměly pít bez ohledu na stav nouze. Tyto regály by se měly v obchodech zrušit úplně. Samozřejmě vím, že to nikdo neudělá, protože trh je vyžaduje. Žijeme ve svobodném světě, takže pokud chce někdo konzumovat sladké limonády, ať je pije, ale musí být informovaný, že si velmi škodí. Jde o balastní kalorickou nálož, kterou člověk vůbec nepotřebuje, z hlediska zdravotních dopadů jsou tam jen samá negativa.
 
Jsou pro lidské zdraví škodlivé i potraviny s vysokým obsahem cholesterolu? Tvrdí se totiž, že ten se z potravin do krve téměř vůbec nedostane...
Člověk vstřebává cholesterol z potravin individuálně, ale málokdo umí absorbovat větší množství. V zásadě se odhaduje, že většina lidí nevstřebá více než 500–900 miligramů cholesterolu denně, i kdyby snědla pětkrát vyšší hodnoty. Vliv samotného cholesterolu v potravinách na hladiny krevního cholesterolu je tedy u většiny lidí skutečně méně významný. Co je však daleko důležitější, jsou nasycené mastné kyseliny, které cholesterol v živočišných zdrojích pravidelně provázejí. Proto se to také často zaměňuje.
 
Běžný konzument by tedy měl sledovat spíše hodnoty nasycených mastných kyselin?
Živočišný tuk je bohatý na cholesterol, ale to zas tak extrémně nevadí. Jsou tam ovšem nasycené tuky neboli nasycené mastné kyseliny. (Mastné kyseliny jsou základními stavebními kameny všech tuků. Jejich zastoupení v jednotlivých potravinách je závislé především na tom, zda k jejich výrobě bylo použito tuků živočišného, nebo rostlinného původu. Živočišné tuky obsahují hlavně nasycené mastné kyseliny, které zdraví neprospívají. U tuků rostlinných je to naopak, obsahují převážně nenasycené mastné kyseliny a ty působí v těle protizánětlivě, pozn. red.) Na povrchu jaterní buňky, což je nejdůležitější orgán z hlediska metabolismu cholesterolu v těle, jsou receptory pro cholesterol v krvi. A nasycené mastné kyseliny množství těchto receptorů snižují, takže nedochází k tak efektivnímu očišťování krve od cholesterolu. Tím stoupá jeho hladina v krvi a cholesterol se „dere“ do cévní stěny. Čili vztah mezi tím, co je v potravě, a tím, co je v krvi, je mnohem více zprostředkovaný nasycenými mastnými kyselinami než vlastním cholesterolem.
 
Ovšem u nás stále trvá obliba kuchyně s vysokým zastoupením živočišných tuků, a tudíž i s vysokým obsahem nasycených mastných kyselin. Jde především o tučné vepřové maso, tučné mléčné výrobky, uzeniny, máslo, sádlo... Je žádoucí živočišné tuky zcela nahradit jinými druhy?
Bohužel máme živočišné tuky rádi. A navíc nelze říci, že když snížíme jejich množství na úkor rostlinných, je to vždycky správně. Ne všechny rostlinné tuky jsou totiž zdravé. Teď jsou v módě exotické tuky a tropické oleje. Ty mají ale nevýhodu, že i ony obsahují různé množství nasycených mastných kyselin. Jsou v tomto ohledu někdy podobné živočišným tukům a jejich vliv na hladinu cholesterolu v krvi může být prakticky stejný, jako když jíte sádlo. Například kakaové máslo má podíl nasycených mastných kyselin vysoký.
 
Který olej považujete za nejlepší? A kterému se naopak raději vyhnout?
Třeba palmojádrový olej má velmi vysoké zastoupení nasycených mastných kyselin. Jen o trochu lépe je na tom olej palmový (obsahuje kolem 50 % nasycených mastných kyselin – méně než mléčný tuk, ale daleko víc než běžné rostlinné oleje, pozn. red.). A takový kokosový olej má podíl nasycených a nenasycený mastných kyselin v poměru téměř 9 : 1. Tedy je svým složením podobný spíše tukům živočišným. Například u oleje řepkového je poměr vhodných nenasycených a méně vhodných nasycených mastných kyselin přesně obrácený. Je dobrý i v kuchyni, protože má vysoký bod přepálení, takže je vhodný i k tepelným úpravám. (Bod přepálení udává, kdy se olej začíná přepalovat a vznikají v něm zdraví škodlivé látky. U řepkového oleje je to až při 240 °C. Ovšem jen u toho rafinovaného, tedy vyčištěného od nežádoucích příměsí. Naopak řepkový olej panenský, lisovaný za studena, na smažení vhodný není – obsahuje zbytky z rostliny a ty mohou být při vysokých teplotách karcinogenní, pozn. red.)
 
Když je na výrobku napsáno, že obsahuje stoprocentně rostlinné tuky, pak je to ta správná cesta?
To bohužel ještě neznamená, že je to ze zdravotního hlediska výhodné. Ano, potravináři tropické oleje hodně používají, ale protože jsou levnější než oleje evropské nebo domácí. Ono však nelze říci, že toto je dobře a toto špatně. Když položíte vedle sebe máslo a palmový olej, pak palmový olej z hlediska menšího podílu nasycených mastných kyselin vítězí. Ale když vedle palmového oleje dáte řepkový, pak je lepší ten řepkový. Absolutní tvrzení neplatí a toho šikovně využívají marketéři a výrobci.
 
A lze se vůbec orientovat podle různých výzkumů o prospěšném vlivu jednotlivých látek a potravin na zdraví? Dlouho se třeba mluvilo o škodlivosti kávy, a teď je velebena...
My naše doporučení nijak dramaticky neměníme. To nejdůležitější se nezměnilo dvacet let. I když chápu, že pokud člověk sleduje média, částečně to vypadá, že se něco mění pořád a že ani experti pořádně nevědí, co je dobré. Ale vždy si musíme položit otázku, proč se nějaký výzkum objevil zrovna teď. Zda jsou to poznatky z nějaké prestižní univerzity, anebo se třeba producenti mléčných výrobků rozhodli pro mediální kampaň o tom, jak je mléko zdravé. A pak se mimo jiné dozvíme, jak se vědci mýlili, protože existují seriózní vědecké práce, že máslo je zdravější než margarín. A jsme zase u té relativity – když vezmete hodně špatný margarín a srovnáte ho s máslem, pak vám skutečně vyjde lepší to máslo.
 
Copak je margarín zdravější? Zastánci másla mají proti margarínu dva argumenty: 1) Máslo lidem víc chutná – i proto, že jsme na něj po staletí zvyklí. 2) A je spousta vědeckých studií, že máslo i sádlo nám škodí méně...
Práce, které říkají, že margarín je z hlediska dopadu na cholesterol a na kardiovaskulární zdraví horší než máslo, ovšem pocházejí z doby, kdy byly margaríny ztužované hydrogenací (technologie, kdy se mění konzistence tuku z tekutého na tuhý, pozn. red.), a vznikaly tak v nich transmastné kyseliny. Ty podobně jako nasycené mastné kyseliny – nebo dokonce ještě více – regulují metabolismus cholesterolu tak, že stoupá jeho hladina v krvi.
 
Tím výrazně zvyšují vznik srdečněcévních nemocí a podílejí se i na vzniku cukrovky druhého typu. Profesorka Jana Dostálová z Vysoké školy chemicko-technologické v rozhovoru pro TÉMA kdysi řekla: „Například v mléčném tuku je transmastných kyselin jen okolo 3 až 5 %. Zato v margarínech, které se v 80. a 90. letech vyráběly ztužováním rostlinných tuků, jich bylo i více než 40 %. Že jsou transmastné kyseliny nezdravé, se tenkrát nevědělo. Teprve v 90. letech studie ukázaly, že jsou pro nás až desetkrát horší než nasycené mastné kyseliny...“
Takže když vezmete margarín z tehdejších let a srovnáte ho s máslem, pak vám samozřejmě vyjde negativní zpráva pro margarín. Jenže dnešní margaríny už žádné transmastné kyseliny neobsahují, používá se jiný způsob ztužování. Kdybychom takový výzkum provedli dneska – a takové studie jsou – vyjde nám to úplně jinak. Tím chci říci, že si můžete i ve vědecké literatuře najít různé argumenty a i pro odborníky je obtížné se v tom orientovat. Důkazů je strašně moc, některé jsou kvalitní, některé méně. A některé jsou vyloženě manipulativní nebo průmyslem sponzorované... Kdo chce manipulovat veřejným míněním, může používat správné vědecké důkazy, jenom třeba zjistíte, že ta studie je z roku 1980... Další příklad, jak můžete manipulovat veřejným i odborným míněním, je ten, že si vyberete jinou populaci, než je ta naše. Když se udělá studie v zemi, která má stravu založenou na konzumaci ryb a rostlinných zdrojů, je tam celkově nízká spotřeba nasycených mastných kyselin. A když tu hranici příjmu nasycených tuků snížíte pod sedm procent z celkového energetického příjmu, žádný další benefit pro zdraví lidí už nenastává. Ale v novinách se objeví titulek: „Snižování množství nasycených tuků ve stravě nepomáhá.“ Ovšem když tutéž studii uděláte v Česku, kde je spotřeba nasycených tuků vysoká, efekt se dostaví. My půjdeme z třiceti procent na deset, a to je žádoucí.
 
A jaké je tedy vaše stravovací doporučení?
Jezte stravu, která má poměrně malý obsah kalorií, protože většina z nás nepracuje těžce fyzicky. A která je zaměřená na konzumaci ovoce a zeleniny, má limitovaný obsah živočišných tuků a minimum jednoduchých sacharidů (ty jsou např. ve sladkostech, slazených nápojích, výrobcích z bílé mouky či v dochucovadlech typu kečupu, sójové omáčky a hořčice – jde o „prázdné“ kalorie, neobsahují vlákninu, vitaminy ani jinou výživnou hodnotu, prudce zvedají hladinu krevního cukru, rychle se tráví, a proto se po jejich snědení brzy znovu dostaví hlad, tělo je navíc ukládá ve formě tuků, pozn. red.).
A hlavně jezte pestře.
 
A měla by být v takové stravě vajíčka? O nich se dlouhou dobu tvrdilo, že spolehlivě zvyšují hladinu cholesterolu.
Když jsem před 25 lety začal léčit, vždycky jsme se ptali pacientů, kolik jedí vajíček. Denně, týdně, měsíčně. A říkali jsme jim, že více než jedno vejce denně není zdravé. Ale ukázalo se, že schopnost vstřebávat cholesterol je individuální a geneticky daná a že ve většině případů se ani většina cholesterolu z vajec nevstřebá. Strava jednostranně založená na vejcích zdravá není, ale vejce má mimo jiné množství vhodných bílkovin, vitaminů a minerálů. Proto dnes pacienty od konzumace vajec nijak zvlášť nezrazujeme.
 
■ Mění se i doporučení ohledně konzumace soli?
Domníváme se, že sůl by měla být limitovaná. Průměrná spotřeba soli v Česku je dnes vysoká, mimo jiné také proto, že jsme zvyklí na hodně slané pečivo. Existují výzkumy, že máme průměrně slanější pečivo než jiné země. Snížit spotřebu soli je poměrně těžké, protože slanost těsta pečiva neovlivníme, pokud tedy nepočítáme odrolené krystalky soli z housky. Spotřebitel takovou chuť ale chce, takže se nelze pekařům divit. Sůl je chuťový modulátor, proto je slané pečivo chutnější. A proto nám také nechutnají nadýchané veky z jiných zemí. Poslední doporučení hovoří o tom, že bychom se měli snažit sůl stlačit pod 5, nebo dokonce pod 3 gramy denně. Což je ale tak extrémně malé množství, že při konzumaci běžného pečiva byste si už nesměl nic jiného osolit. To je velmi obtížně dosažitelné.
 
■ Z čeho vycházejí lékaři, kteří snižování doporučeného množství soli zpochybňují?
Nedávno udělal jeden kolega hezkou rešerši, kdy se vrátil k původním starším pracím, od kterých se odvozuje naše víra, že omezovat sůl má význam a přináší zdravotní benefit. A zjistil, že podpora tohoto tvrzení není úplně univerzální. Zdá se, že zdravý člověk, který má normálně fungující ledviny, si i s vysokou solnou zátěží poradí. A jsou práce, které to dokazují. Například kdysi byla denní dávka soli v americké armádě skoro 25 gramů a někdo pak udělal výzkum u vojáků, kteří prošli několikaletým výcvikem. S odstupem 20 let je vyšetřili a ukázalo se, že nemají vyšší výskyt hypertenze a dalších chorob běžně spojovaných se solením. Samozřejmě to vše může být zkreslené tím, že v americké armádě slouží zdravotně elitní skupina lidí, takže to nelze brát univerzálně. Ale obecně existují doklady o tom, že vysoká spotřeba soli u zdravého člověka nepřináší zásadní problém.
 
■ Proč se tedy v Česku tolik bojuje za snížení spotřeby soli, která je dnes v průměru kolem 15 gramů denně?
Problém je, že v České republice máme ohromnou armádu chronicky nemocných. To jsou lidé s vysokým krevním tlakem a diabetem, u nichž nemůžeme předpokládat, že vše funguje skvěle. A u těchto lidí jsou jedním z cílových orgánů poškození ledviny. U nich je limitace příjmu soli potřebná a vhodná. Uděláme tedy menší škodu, když budeme obecně doporučovat omezit nadměrné solení, protože i ti, kteří to možná ještě nepotřebují, si zvyknou na neslanou chuť. A až jim bude 70 let a víc a budou mít chronická onemocnění, kdy je potřeba sůl omezit, nebudou mít nešťastný výraz ve tváři z toho, že jim neslané jídlo nechutná.
 
■ Když už jsme u těch doporučení. Zrovna teď se změnila i doporučovaná hladina zlého cholesterolu LDL v krvi – z 3,0 mmol/l nově na 1,8 mmol/l. Jak se ví, jaká je optimální hladina cholesterolu?
My se nemůžeme zeptat matky přírody, kolik má mít člověk hodnotu LDL cholesterolu. K nějakým parametrům dojdeme jen tak, že sledujeme populaci a dlouhodobě pozorujeme, jak se lidem s různými úrovněmi LDL cholesterolu v krvi daří. A poslední doporučení říkají, že u lidí, kteří mají vysoké cévní riziko, bychom měli mít LDL cholesterol pod 1,8 milimolu na litr. A u těch, co jsou po infarktu, mozkové mrtvici nebo po cévní operaci, se doporučuje dokonce pod 1,4. To jsou skutečně nízká čísla, protože průměrně je v české populaci LDL cholesterol v rozmezí 3,3 až 3,5 mmol/l. Nicméně ze studií se zjistilo, že lidé s nízkými koncentracemi mají lepší zdravotní prognózu – je u nich méně infarktů, méně mozkových mrtvic a méně potřebují opravovat cévy. A déle žijí. A když se podíváme na přirozeně žijící populace, tedy africké nebo brazilské izolované kmeny, mají ti lidé koncentrace LDL cholesterolu pod 2 milimoly. A myslím si, že takové hodnoty bychom našli i u našich předků, kteří měli stravu založenou na rostlinných zdrojích s minimem živočišných tuků. Akorát okolní prostředí se od té doby hodně změnilo.
 
■ Dneska už jsou prostředky, které dokážou LDL cholesterol extrémně snížit. Jsou revolucí nové léky – inhibitory PCSK9?
Bezpochyby, protože to je druhý historický mezník v této oblasti. První byl vynález statinů (ty blokují výrobu cholesterolu v játrech a organismus začne hledat, kde v organismu nějaký cholesterol získat – na povrchu buněk tudíž vyrostou LDL receptory, které pak z krevní plazmy cholesterol vychytávají, takže jeho koncentrace v krvi klesá, pozn. red.).
Statiny byly objeveny před čtyřiceti lety a do klinického použití se dostaly o deset let později. Od té doby se datuje výrazný pokles kardiovaskulární mortality (úmrtnosti) ve vyspělých zemích. Není to jenom zásluha statinů, ale jistě k tomu přispívají. A dneska přicházíme s inhibitory PCSK9, což jsou injekční protilátky proti bílkovině, která omezuje životnost LDL receptorů (ty na povrchu jaterních buněk umožňují vychytávání „špatného“ LDL cholesterolu z krve a jeho zpracování v játrech, pozn. red.). Inhibitory PCSK9 tak dokážou u většiny uživatelů snížit koncentrace LDL cholesterolu na velmi nízké hladiny.
 
■ O kolik jsou účinnější než statiny?
Jejich účinnost je mezi 50 a 70 % snížení LDL cholesterolu, což je numericky podobné jako u statinů. Statiny v nejvyšších dávkách také snižují hladiny LDL cholesterolu o 50 %. My ale dneska používáme PCSK9 inhibitory jako přídatnou léčbu. Snížíme LDL cholesterol o 50 % statinem, můžeme přidat ještě blokátor vstřebávání cholesterolu, který k tomu přidá dalších 20 %, a pak použijeme PCSK9 inhibitor. A ten zredukuje dosaženou koncentraci o další polovinu. Proto se dostaneme až k hodnotám pod jeden milimol. Dneska jsme tak schopni snížit koncentraci LDL cholesterolu až o 90 procent.
 
■ Nejsou nová doporučení Evropské kardiologické společnosti a Evropské společnosti pro aterosklerózu ohledně hladiny LDL cholesterolu jen dalším z mnoha výzkumů, které budou časem zpochybňovány?
Toto doporučení nelze zpochybňovat. Není to tak, že se sejdou experti a řeknou si, že něco vyzkoušejí. Doporučení má 80 stránek a cituje 608 pramenů, to je velmi zodpovědná práce třiceti autorů a třiceti recenzentů. Při takovémto doporučení se sejdou tisíce připomínek, které se vypořádávají. Toto doporučení je zcela správné a hlavně podložené vědeckými důkazy.
 
■ Jaký je vztah vysokého cholesterolu a rizika infarktu?
Velmi těsný. To vztah mezi vysokým cholesterolem a rizikem cévní mozkové příhody je mnohem volnější. Ale je zajímavé, že když používáme léky ke snižování cholesterolu, snižují riziko mozkové mrtvice velmi efektivně, a v některých studiích dokonce více než riziko infarktu.
 
■ Nedaly by se tedy aplikovat injekce s PCSK9 preventivně?
V podstatě to dneska už tak funguje u části nemocných, kteří patří do kategorie lidí nejvíce dědičně ohrožených infarktem, mezi pacienty s familiární hypercholesterelemií (dědičně zvýšená hodnota cholesterolu, způsobená částečnou či úplnou absencí receptorů pro vychytávání LDL; v Česku trpí tímto postižením až 50 000 lidí, pozn. red.).
Inhibitory PCSK9 toto riziko výrazně omezují. Většina pacientů je ale dostává poté, co prodělají nějakou cévní příhodu, která dramaticky zvýší šanci na její opakování. Prokazatelně to však pomohlo všem, kteří se zúčastnili klinických studií, takže lze spekulovat, že v ideálním světě bez ekonomických regulací by to pro plošné snižování cholesterolu bylo výhodné. Každý jeden milimol poklesu LDL cholesterolu totiž snižuje riziko infarktu asi o čtvrtinu. To znamená, že když máte bez léčby hodnotu 4 milimoly LDL cholesterolu a my ho snížíme na jeden milimol, máte o 75 % nižší relativní riziko infarktu.
 
■ Přesto – tvrdí se, že vysoký LDL cholesterol třeba staré lidí spíše chrání...
Když se podíváte na populaci devadesátiletých a starších, skutečně tam najdete řadu lidí, kteří mají vyšší cholesterol, než doporučujeme. Někteří to interpretují tak, že jim právě vysoký cholesterol umožnil dožít se vysokého věku. To je ale omyl. Jde o jedince s mechanismy, kterými se negativnímu vlivu vysokých koncentrací cholesterolu v krvi umějí ubránit. Takové pacienty máme i ve svých ordinacích a spadají do kategorie raritní. Zatím ty jejich ochranné parametry neumíme identifikovat. Nevíme, proč jim vysoký cholesterol nevadí. Pravděpodobně to souvisí s vlastnostmi cévní stěny nebo vazivové tkáně samotné. Vysoký cholesterol ale rozhodně není důvodem jejich dlouhověkosti, ten je někde jinde.
 
■ Mění se časem i pohled na příčiny aterosklerózy?
Ateroskleróza je zánětlivé cévní onemocnění a kdysi jsme si skutečně představovali, že vše funguje jinak. Mysleli jsme, že se v cévách postupně ukládá cholesterol, až nakonec cévu uzavře, a že tak vzniká infarkt. Dneska víme, že se cholesterol uloží do cévní stěny a je hnacím motorem zánětlivé reakce. Cévní stěnu dále poškozuje a pak na ni nasedne trombus (krevní sraženina, proces jejího vzniku se nazývá trombóza; obecně se sraženiny tvoří při poranění každé cévy, zabraňují tak vykrvácení, pozn. red.).
 
■ Jinými slovy – céva se stane neprůchodnou nikoliv tím, že se zanese cholesterolem, ale definitivně ji uzavře až ta krevní sraženina, tedy zátka z krevních destiček?
Ano. Dokonce dvě třetiny infarktů vzniknou na cévě, která nemá hemodynamicky významné zúžení. Tedy že by byla zúžená na méně než 50 procent. Na druhé straně se to, proč se některé věci dějí, proč například ateroskleróza postihuje především věnčité tepny a prakticky nikdy nezasáhne tepny na horních končetinách, vysvětluje hlavně fyzikálními a mechanickými odlišnostmi. Tlak, proudění krve, struktura cévního stromu i tvar a větvení cév jsou totiž u každého jiné.
 

„Hodný“ a „zlý“ cholesterol

Cholesterol je základní součástí povrchu buněk a stavební složkou hormonů. Je také nutný k tvorbě vitaminu D či pro zpracování tuků. Proto ho v omezené míře potřebujeme.
„HODNý“ HDL CHOLEStErOL: Nepřijímáme ho potravou, ale náš organismus si ho vytváří sám v játrech. Částice „hodného“ HDL cestují tělem, snaží se na sebe nalepit přebytečný „zlý“ LDL cholesterol a odvést ho do jater – jde tedy o jakési „očišťování“ cévní stěny.
„ZLý“ LDL CHOLEStErOL: Putuje opačně, tedy z jater do těla. A když je ho moc, uloží se, kam nemá – třeba do cévní stěny, kde způsobuje aterosklerózu (tepna se jeho ukládáním zužuje, ztěžuje tím proudění krve, a orgány pak nejsou dostatečně zásobeny kyslíkem).
Koncentrace LDL a HDL cholesterolu tedy odrážejí míru „zanášení“, resp. „očišťování“ cévních stěn. A lékaři se proto snaží zvýšit počet „hodných“ HDL částic, a hodnoty „zlého“ LDL cholesterolu naopak snížit.
Jako na všechno, i na cholesterol je ale třeba nahlížet se zdravým rozumem a v souvislostech. Např. pacienti s nádorovými onemocněními mají obecně nižší hladiny cholesterolu. Což ale neznamená, že by nízké hladiny cholesterolu způsobovaly rakovinu. Ten vztah je totiž ve skutečnosti opačný. K poklesu hladin cholesterolu dojde u člověka s rakovinou proto, že má nádor enormní spotřebu energie, čili spotřebovává i cholesterol. Stejná situace nastává i v konečné fázi srdečního selhání – většinou totiž dochází ke zhoršení funkce jater, které cholesterol vyrábějí.
Zvýšenou hladinu cholesterolu, jež je rizikovým faktorem nemocí srdce a cév, má až 70 % dospělých v ČR. U vysokého cholesterolu přitom platí, že nebolí, ale zabíjí. Pacient nemá žádné vážnější příznaky a nebezpečí může odhalit jen vyšetření krve, například při preventivní kontrole. V rámci velké studie před časem čeští lékaři zjistili, že jen 22 % mužů a 23 % žen vědělo, že mají vysoký cholesterol. Lékaři ho však zjistili u 69 % z nich, bez ohledu na pohlaví.
Cholesterol souvisí i s vysokým krevním tlakem (hypertenzí). Tím trpí v Česku skoro dva miliony pacientů. Krevní tlak je vlastně tlak krve na stěnu cévy. Pro zdravého dospělého člověka je to zhruba 120/80 mmHg. Do 140/90 mmHg (u diabetiků do 135/85, někdy se ale udává do 130/80) je tlak ještě normální. Nad tuto hranici už je vysoký. Ani vysoký tlak se nemusí projevovat žádnými příznaky. Dlouhodobě neléčená hypertenze však hrozí mrtvicí, infarktem a dalšími komplikacemi.
 

Prof. MUDr. MiChaL VrabLíK (47), Ph.D.

Pracuje na III. interní klinice (Klinika endokrinologie a metabolismu) 1. LF UK a VFN v Praze, je zástupce přednosty kliniky. Věnuje se problematice aterosklerózy, lipidologie a preventivní kardiologie.
Od roku 2011 je předsedou České společnosti pro aterosklerózu a od roku 2019 také předsedou České asociace preventivní kardiologie České kardiologické společnosti. Přednáší na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Je autorem více než 300 odborných prací.