Aktuality

České zdravotnictví je lepší, než si myslíme

Vital, 7. 10. 2020
Říká se, že k české národní povaze patří stěžovat si na poměry. Dost možná, že právě tato vlastnost ovlivňuje, jak vnímáme naše zdravotnictví. Ano, mnozí z nás mají s lékařskou péčí zkušenost, na kterou by raději zapomněli. Nepřívětivé prostředí, neochota personálu či špatná komunikace − to všechno zhoršuje dojem, který si jako pacienti odnášíme. A pravdou je, že i přes řadu pozitivních změn, kterými naše zdravotnictví prošlo, tyto nešvary bohužel zcela nevymizely. Hodnotit celý systém jen na základě svých osobních zkušeností ale není fér. Jak jsme na tom v porovnání s dalšími státy?

Za východní peníze jsme na západě

Každá členská země EU si své zdravotnictví může uspořádat tak, jak uzná za vhodné. Přesto existují nástroje, podle nichž lze srovnat jednotlivé systémy. Jedním z nich je Euro Health Consumer Index, což je jednoduše řečeno žebříček hodnotící zdravotnictví jednotlivých zemí. Od roku 2005 sleduje celkem 48 kritérií v 37 státech. Zabývá se například tím, jak dalece je zdravotnictví „zákaznicky přívětivé“, tedy jak jsou dodržována práva pacientů. Dále zkoumá dostupnost péče, míru kojenecké úmrtnosti, počty transplantací ledvin, prevenci, úhradu léků nebo třeba rychlost zavádění moderních léčiv.
V tomto srovnání se nejlépe v Evropě umístily Švýcarsko, Nizozemsko, Norsko, Dánsko a Belgie. Česko dlouhodobě zaujímá 13. až 14. pozici. Před námi jsou sice země jako Německo, Rakousko nebo Francie, ale za námi zůstaly Velká Británie, Slovensko, Španělsko, Itálie nebo Irsko a Řecko.
 
Konkrétně je pak Česko hodnoceno velmi pozitivně za efektivitu, za to, jakou hodnotu dokáže poskytnout za peníze, které jsou k dispozici. Za zdroje, které jdou na financování zdravotní péče, dostáváme opravdu hodně. V tomto ohledu jsme dokonce jednou z nejlepších evropských zemí. „Hlavní výhodou českého zdravotnictví je poměr cena/ výkon. Naše zdravotnictví je velký švédský stůl, ze kterého si pacienti berou, co potřebují, a nic za to neplatí. Za východní peníze máme západní zdravotnictví, což je vlastně zázrak. Samozřejmě to neznamená, že je všechno ideální a jistě by se našlo tisíc každodenních situací, kdy něco nezafungovalo tak, jak mělo. Ale v průměru poskytujeme velmi dobrou péči za ještě lepší cenu,“ komentuje stav českého zdravotnictví profesor David Feltl, ředitel Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
 
Pomyslnou nejsilnější českou disciplínou je dostupnost zdravotní péče. To znamená, že je pro nás celkem snadné v porovnání s jinými zeměmi dostat se ke svému praktickému lékaři, navštívit specialistu či včas zahájit léčbu onkologických onemocnění nebo přiměřeně čekat na velké operace. „My tady v Česku samozřejmě víme, že je to ve skutečnosti o něco složitější, respektive že existují rozdíly mezi zdravotnickými zařízeními i jednotlivými diagnózami, které v časové dostupnosti mohou činit řádově i několik měsíců. V zásadě si však dobré hodnocení zasloužíme, což asi potvrdí ze své zkušenosti každý, kdo se například někdy snažil dostat k lékaři ve Velké Británii,“ komentuje žebříček Tomáš Cikrt, šéfredaktor portálu Zdravotnickydenik.cz. Slušně jsme na tom z hlediska práv pacientů, která jsou zakotvená v zákonech, byť ne všichni o tom, co všechno mohou a jaká práva mají, dostatečně vědí. Například povědomí, že máme právo na přístup ke své zdravotnické dokumentaci a také si z ní třeba pořizovat kopie, je poměrně známé. Pokud ale jde o právo na druhý odborný názor, tedy situace, kdy si pacient vyžádá konzultaci svého stavu u dalšího specialisty, v praxi jeho uplatňování mnohdy naráží na neznalost či ostych pacientů. Dost možná, že ne všichni o této možnosti vědí, a pokud o ní tuší, mohou se zdráhat ji využít. Stejně tak máme rezervy v zapojení pacientských organizací, které fungují velmi dobře jako průvodci různými nemocemi i samotnou léčbou. Navíc pacientské organizace dokážou nabídnout psychosociální pomoc a poradit i s tím, na co obvykle v ordinaci není dost času.

Neusnout na vavřínech

Na druhé straně české zdravotnictví má i své rezervy. Průměrná je například dlouhodobá péče o seniory, tedy známé LDN. Máme problémy s prolínáním zdravotní a sociální péče, což se týká zejména dlouhodobě nemocných, kteří potřebují jak léčbu samotnou, tak mimo jiné pomoc se sebeobsluhou a dalšími denními úkony. Značné rezervy máme také v paliativní péči.
 
Navíc by nás mělo zajímat, jak bude naše zdravotnictví vypadat v budoucnu. Značné rezervy máme v preventivních programech a ideální není ani zavádění nových léčebných metod. Je bezpochyby dobře, že je zdravotní péče u nás dostupná a přístupná pro všechny, kteří ji potřebují, ale náklady na zdravotnictví rostou všude na světě, už jen proto, že populace stárne a zároveň se objevují další modernější a také nákladnější způsoby léčby. „S balíkem peněz, které má české zdravotnictví dnes k dispozici, už dál neporoste. Narazilo na svůj strop. Vždycky se dají najít rezervy, ale zásadně efektivnější již nebude. Doufejme, že se nebude se změnami dlouho otálet. Jinak bychom se mohli příště v žebříčku propadnout. A byli bychom opět jen prvním východním zdravotnictvím na Východě. Ke škodě pacientů,“ shrnuje Tomáš Cikrt.